Rubrika: Švýcarsko 2025

Sobotní dopoledne bylo trochu pošmourné, ale měli jsme až do oběda volno – proto jsme se rozhodli projít se od chaty zase jiným směrem. Po nově vyasfaltované silničce jsme došli až k hospodářským stavením, kde se terčem focení i snahy o pohlazení staly místní kravička a kočka. Dokonce to došlo tak daleko, že některé Paprsačky začaly uvažovat o chovu skotu či o brigádě v kravíně.

Po obědě jsme už zamířili do Bernu, též tradičně do centra Mattenhof. Hodinové vystoupení v sále s krásnou akustikou a koncertním křídlem bylo předposledním z celého našeho turné.

Po rychlém zabalení všeho aparátu jsme se vydali na zpáteční cestu do Oberwaldu. Cílem ovšem nezvykle nebyla naše chata, ale sousedící hostinec, kde už na nás u stolů čekali první posluchači…

Zpívání mělo uvolněnou atmosféru – koneckonců, byl to poslední koncert při posledním večeru – navíc v malebné sedlácké hospůdce. Místní posluchači se bavili a natáčeli, postávajíce i v přilehlé chodbě.

Se zpíváním jsme skončili asi v devět hodin večer. Potom jsme si ještě na stejném místě pochutnali na večeři a následně přešli pár kroků na chatu, kde nastalo velké balení a postupné usínání…

V pátek ráno nás čekala cesta do nedalekého Wasenu. Tamní škola je jedním z bodů, které ve Švýcarsku navštěvujeme pravidelně.

Pro žáky jsme zpívali hodinu a čtvrt, před sólovými mikrofony se střídali (podobně jako na ostatních koncertech) Kuba s Kristýnkou, Vilda, Fiori, Giuli, Verča, Gaia a taky nejmladší děvčata.

Před koncertem po instalaci aparatury a po zvukovce jsme se ještě stihli projít po městečku. Objevili jsme krásný obchod se zvony a zvonky, s řemeslnými potřebami, zavíracími noži, postroji pro dobytek… Prostě koncentrované Švýcarsko.

Z Wasenu jsme po poledni vyrazili zpět na chatu v Oberwaldu. Oproti původně deštivé předpovědi bylo nakonec vcelku hezky, proto jsme se vydali pěšky na výlet po okolních kopcích. Horské štíty v dálce byly sice v oparu, ale čistý vzduch jsme si užili i tak.

A nebylo by to Švýcarsko bez všudypřítomných kraviček…

Večer jsme zalezli do společenské místnosti v chatě, kde se konalo promítání filmu „Největší showman“, ze kterého máme v repertoáru píseň „A Million Dreams“. Že by tradice sledování filmů, z nichž zpíváme melodie? No proč ne!

Deštivé čtvrteční ráno probíhalo zhruba takto – 6:00 budíček, 6:30 snídaně, 7:00 odjezd autobusem. Zamířili jsme do městečka Langnau, které je místní hokejovou Mekkou. Naším cílem ovšem nebyl stadion, ale zdejší „sekundarschule“.

V krásné a bohatě technicky a hudebně vybavené aule jsme postavili aparaturu a rozezpívali se. Brzo potom už sál začali zaplňovat diváci – od předškolních dětí až po žáky druhého stupně.

Markétka všechny z nich zapojila do tanečních kreací i zkoušení českých slůvek a frází. Atmosféra byla prostě skvělá – mnoho písní si zazpívali malí diváci s námi. Po dvou koncertech jsme se vypravili do městečka Huttwilu, přesněji do zařízení „Seniorpark Sonnegg“.

Tento třetí čtvrteční koncert byl složený hlavně z lidových písní českých i cizojazyčných. Nechyběla též tzv. „LidoDemo“ směs. To už je taková Paprsácká klasika…

Další klasikou je tradice nakupování balonků plněných héliem v místním obchodě s kreativními potřebami. O této legendární tradici se dokonce dozvěděla i nová správkyně chaty, kde přebýváme, a ta každému Paprsčeti zařídila v obchůdku jeden balónek gratis. Děkujeme 🎈❤️🎈!

Kroky většiny Paprsáků tedy nemohly zamířit jinam. A kromě mnoha balení limonády „Rivella“ s námi v autobuse tedy cestovalo i nepočítaně pestrobarevných balónků, které se s námi vyvezly až na chatu.

„Konzumace“ balónků pak proběhla na terase. Na záznam z tohoto vysokofrekvenčního koncertu se můžete podívat tady:

Pro středeční dopoledne jsme v rozpisu koncertů žádnou položku neměli – proto jsme se rozhodli udělat si výlet – a to kam jinam, než do Lucernu. Počasí nám přálo, výhledy byly krásné, koneckonců – co jiného od Lucernu čekat…

„Je to kýč, ale fotit se to musí!“

V Lucernu se někteří kochali okolím, někdo zamířil do obchodu se švýcarskými nožíky, jeden odvážný jedinec se šel podívat lvovi do očí (kamennému)… Na část Paprsaček též svou mocnou přitažlivostí působila „typicky švýcarská“ kavárna Starbucks…

Po cestě z Lucernu jsme se zastavili na odpočívadle a snědli oběd přibalený na cestu našimi milými kuchařkami. Ovšem i potom objektivy nezahálely. Stáda krav, hejna čápů, domy ověšené muškáty či petúniemi… Švýcarsko je prostě fotogenické!

Rozhodovali jsme se, zda na večerní zpívání vyrazíme pěšky, ale hrozba deště nás nakonec přiměla k autobusové variantě. Dojeli jsme tedy do Tannenbadu, kde provozuje restauraci bodrá Heidi, která nás pokaždé srdečně přivítá.

K večeru se na terase restaurace shromáždili nejrůznější známí, kolegové, přátelé… Atmosféra byla prostě krásná. Paprsáci zpívali, co jim hrdla stačila. Program trval téměř dvě hodiny, potom honem zabalit a vrátit se na chatu, abychom se dostatečně vyspali na čtvrtek. Ale o tom zas příště…

Úterní budíček zněl chatou už v půl šesté. Po snídani jsme vyrazili do Reichenbachu, do krásného městečka mezi horskými štíty. Přivítala nás krásná aula, do které jsme nanosili aparaturu a začali zde připravovat vše potřebné…

Po rozezpívání a převléknutí do paprskovských triček už jsme jen chvilku počkali v zákulisí, než do sálu usedlo asi 350 žáků místní školy. Zazpívali jsme jim osvědčené evergreeny jako je třeba Pippi Langstrumpf nebo Barbara Ann, ale taky nové Švýcarské hitovky – Vierwaldstättersee, nebo Charlottu…

Po koncertě jsme se pěšky přesunuli o kousek dále – do sanatoria Fröschenmoos, kde jsme poobědvali a na chvíli zakotvili. Zbyl čas i na krátkou procházku a fotografické úlovky:

Po návratu z vycházky jsme se přesunuli do moderního atria sanatoria a začali jsme druhý koncert úterního dne. Přišli se na něj podívat i bývalí členové sboru z Frutigenu, který tam Markétka vedla.

Ke konci odpoledne jsme se přesunuli do krásné přírody – výlet na Blausee nám zařídil dobrosrdečný Hans-Peter, jeden z Markétčiných místních přátel. Jezero dostálo svému jménu, opravdu bylo zabarvené jako modrý topaz.

Po procházce kolem jezera jsme na vyhlídkové terase zazpívali ještě několik písniček pro mezinárodní přihlížející. No a pak už jsme se po chodníku mezi velkými balvany a skalními útvary přesunuli zpět k autobusu a vyrazili do Oberwaldu. Na závěr ještě jedna fotka od jezera a další pokračování zase příště!

V pondělí se rozezněl chatou budíček kolem osmé ranní. Slunce už hřálo stráně kopců v okolí a Paprsáci se dostavili na švýcarskou snídani – chléb s máslem, šunkou, sýrem či marmeládou… Nechyběl taky výběr jogurtů, kakao nebo čaj.

Počasí bylo velmi přívětivé, proto se dopolední rozezpívání a zkouška nekonaly uvnitř, ve společenské místnosti, ale rozestavili jsme lavičky venku před chatou. Paprsáci zpívali a doprovod z balkónku poslouchal a tleskal… Snad mu to vydrží i po zbytek týdne 😁 …

Po obědě jsme se nalodili do autobusu a zamířili do Burgdorfu, kde bylo našim cílem „Zentrum Schlossmatt“.

Pro seniory a příbuzné byl připraven hodinový program v šesti jazycích. Snad nebude troufalé tvrdit, že se dědečkům a babičkám koncert líbil, jelikož nás při odchodu zastavovali a chválili…

Tentokrát nám v Burgdorfu počasí přálo (ne jako před dvěma lety), proto jsme se vydali na krátkou procházku do městečka.

Cílem mnoha objektivů byl samozřejmě malebný hrad z počátku 13. století na vrcholu kopce, ale i uličky historického centra, kde sice vzhledem k pondělku vládl klid, ale ke koukání toho bylo dost…

Po procházce městečkem jsme zamířili opět k autobusu a vrátili se zpět k naší domovské základně. A co nás čekalo v úterý? Brzy vám to prozradíme!

Milí čtenáři Paprskovin,

vítejte v další kapitole našeho blogu! Uběhlo jen pár dní, během kterých Paprsek ale vůbec nezahálel, a už je zase o čem reportovat. Tentokrát vás srdečně zdravíme ze Švýcarska! Čeká nás týden plný koncertů pro různé věkové skupiny, v různých jazycích a žánrech. Ale vezměme to pěkně popořádku…

V neděli jsme si přivstali, abychom stihli brzký ranní odjezd z Mladé Boleslavi. Digitální hodiny v našem autobuse při odjezdu ukazovaly 6:08.

Po cestě jsme udělali několik zastávek, první z nich tradičně před Rozvadovem, aby se Paprsáci občerstvili (zdravou) stravou dle svých tužeb. Kdo nečte o švýcarském turné poprvé, ten tuší…

Potom už nám cesta rychle ubíhala, až na pár lokálních „stau“, které nás ale příliš nezdržely. Po několika dalších zastávkách jsme dorazili na hranice se Švýcarskem, kde Luca, Markétka a pan řidič vyřídili nezbytné formality.

Zhruba ve tři čtvrtě na osm večer jsme dorazili na známé rozcestí na vršku kopce v Oberwaldu. Zbývalo už jen vynosit tašky a kufry k chatě a tam se pokochat výhledem:

Rychle jsme se zabydleli v pokojích dřevěné chaty, která je naším tradičním útočištěm, a zamířili jsme do jídelny na polévku a domácí chléb od kuchařek Vreni a Christiny.

Kuchařkám jsme zazpívali jednu písničku na přivítanou a potom už se rozproudila voda ve sprchách a umývárnách, začaly se povlékat postele a rozbalovat spacáky – zkrátka se Paprsek připravoval na první noc ve Švýcarsku v roce 2025.

A co nás čeká dále? Nechte se překvapit v dalších příspěvcích… Ale dáme vám nápovědu v podobě podrobného itineráře, který vytvořil renesanční člen Paprsku Kuba:

https://mapy.com/s/fanukakuhe

Tak zase brzy!