Paprskoviny

Den desátý – Odjezd

Z našeho hradiště Lumka bude odjezd zpět do reality hned po obědě. Rodičové, sledujte informace na sdílené WhatsAppové skupině. Příjezd bude opět k Olympii, odkud jsme odjížděli.

Den devátý – Poklad čaroděje Kittela

Dopoledne jsme procvičovali vše, co jsme se doposud naučili ve zpěvu i tanci.

Obědová pauza bude velmi krátká, protože se chystáme na dobrodružství a po stopách místních prastarých kmenů a jejich čarodějů. Doufáme, že nalezneme nějakou stopu nebo dědictví z jejich doby. Držte nám palce, abychom uspěli.

Večer se bude konat slavnostní kmenový oheň, kde velekněžka Markyta vyhlásí nejúspěšnější kmen z nás všech. Jen těžko něco otřese vedením kmene Šesti bronzáků.

Den osmý – Řemesla a umění

Dnes v noci po našem nočním dobrodružství prošla nad námi bouře, kterou většina z nás zaspala. Ráno jsme si dopřáli pozdní vstávání bez rozcvičky. Po snídani sluníčko opět svítilo, a tak jsme využili příležitost a zahájili obchodování mezi místy dávnověku. Obchod kvetl celé dopoledne. Hlavními komoditami se staly horniny a jednoduché zboží. Nejúspěšnějším kmenem, který získal nejvíc jmění, byl tým červených.

Odpoledne proběhlo opakování zpěvu a choreografií. Následoval hanzovní trh, kdy si každý mohl vydělat vlastní měnu, za kterou si pořídil zásoby podle vlastního výběru. I toto obchodování bylo úspěšné a kmeny se zásobily před blížícím se odjezdem z našeho hradiště Lumka.

Aby všichni odjížděli vybaveni dalšími znalostmi, po večeři se konaly různé dílny, kde se každý naučil nové dovednosti, které v dalším životě bude moci uplatnit. Tvorba keramiky, košíků, ozdoby kamenů i jiných předmětů. Dále různé možnosti umění, zpěvu, meditace a tak podobně. To vše se dělo až do doby večerky.

Den sedmý – Odvážnému štěstí přeje

Sedmý den v řadě nezačal jako všechny jiné zpěvem, ale prací na příběhu, který se posunul do své optimistické druhé půli. Ještě před obědem se příběh odehrál před zraky rodu stařešinů, kteří k nám zavítali na návštěvu a za obchodem.

Po obědě jsme se věnovali zpěvu a jeho zdokonalování. Po sezení u zpěvu jsme se protáhli při míčových hrách.

Večerní program byl bohatý. Nejprve jsme sázeli na výkony svých kamarádů a potom se koukali na pokračování příběhu na plátně. Překvapivě tím program nekončil.

Když jsme se dozvěděli, že je potřeba prověřit svoje síly a odvahu v nočním lese, vydali jsme se po trase k jeskyni, kde jsme zanechali své stopy na stěně. Všem se nám to podařilo a do půlnoci jsme už odpočívali.

Den šestý – Velký třesk

Ranní začátky dne už ani nevnímáme, ale užíváme si slunce a modrou oblohu.

Dopolední zpívání se nám také stává rutinou, která hladí. Ovšem hraní a předvádění příběhu nám dá pořádnou práci. Nejsme herci a soustředit se na požadavky našeho šamana je často náročné. Přesto jsme dnes v našem příběhu dospěli až k velkému třesku, kdy se život zastavil. Zítra nás čeká restart.

Po večerním jídle Markyta s družinou uvedla zahajovacím tancem shromáždění kmenů. Za plápolajícího ohně každý kmen uctil svým vlastním rituálním tancem jeden z živlů. Za společného zpívání nám oheň poskytl teplo k rozehřátí sladkých smotků zvaných marshmallow. Pořádně ulepení jsme se přemístili do postýlek ke spánku.

Den pátý – Oživlé nástěnné malby

Den se rozběhl podle několikrát opakovaného scénáře: snídaně, rozcvička, zpěv, tanec, oběd.

Po obědě proběhlo shromáždění kmenů, kde hlavní šaman vyjevil příběh, který budeme společně vyprávět v blízké budoucnosti. Jeho podoba vychází z představ společně sdílených předešlého dne.  Nastavuje zrcadlo světu, kde žijeme. Jak ho vnímáme a co se nám na něm nelíbí. Jak bychom ho chtěli často zastavit a změnit k obrazu svému.

Hned odpoledne jsme na této představě začali pracovat. Kam se celý příběh nakonec posune a jak se nám povede naši představu ztvárnit, budete moci posoudit osobně.

Pořádně vyčerpáni na duši a na těle jsme po setmění usedli před bílou stěnu a sledovali jiný příběh z jiné doby, jiného místa o jiných tvorech, kteří mají podobné city, touhy a cíle.

Den čtvrtý – Planeta Země

Nezpochybnitelné Slunce, které je naším stálým společníkem, nám hned od rána svítilo na rozcvičku i na dopolední práci s dechem a tělem.

Po odpoledním zpívání jsme následovali šamana, s kterým jsme prozkoumali náš vztah k Zemi a nechali naši představivost objevovat nové planety i příběhy života a zániku. Všechny sdílené příběhy se stanou součástí společného projektu, v němž budeme pokračovat po vyhlášení vůdčí tlupy tady v hradišti Lumka.

Příběhy s hudbou a tancem budou teprve ožívat, ale věříme, že stanou poselstvím budoucnosti.

Po západu slunce jsme uvolnění i energii sdíleli až do večerky při disko hrátkách s DJem Dario v dlouhém domě. Cestu z dlouhého domu nám opět osvětlovaly miliony hvězd nad hlavou.

Den třetí – Ukousnuté slunce

Po chladné noci nás ráno při rozcvičce vítalo sluníčko. Dopoledne jsme se věnovali opět dechovým, hlasovým a tanečním cvičením. A jelikož se těšíme na pokroky, tak cvičení pokračovalo i po obědě a poledním klidu.

Když už slunce klesalo k západu, všechny tlupy obdržely zprávu zašifrovanou v tajence. Cestu k jednotlivým písmenům představovaly roztodivné činnosti, za jejichž vyplnění se písmena schovala. Získaná písmena se musela správně poskládat, a jedině tak bylo možné vyluštit tajemství o dávné metalurgii.

Po večeři nás všechny čekal další přírodní div – zatmění slunce. Na pozorování jsme se dávno připravovali, a proto nás nepřekvapilo tak, jako některé dávné národy, které byly přesvědčené, že slunce sežrala žába nebo ho ukousnul nebeský pes, a proto bubnovali tak dlouho, dokud je nezahnali a slunce se opět nevyjevilo celé. S obdivem můžeme pohlížet na řeckou civilizaci, kterou prý kdysi zatmění slunce donutilo přerušit nekonečné válčení. Byli totiž přesvědčení, že bohům se nelíbí jejich války. Zážitek to byl každopádně ojedinělý, i když probíhající válečné konflikty na naší Zemi to nijak neovlivnilo .

Cestou z pozorování slunce jsme nasbírali trochu dřeva a u táboráku si opekli druhou večeři. Nad námi se klenula obloha, po které čas od času padala hvězda. Přáli jsme si krásnou dobrou noc.

Den druhý – Zápolení

Za slunečného počasí se tlupy sešly k ranní rozcvičce pod vedením Markyty. Slunce, pohyb je radost, a ta byla také na tvářích všech lidí z dlouhého domu vidět. Snídaně přispěla taktéž k celkově pozitivnímu naladění.

Dopolední činnosti zahájila práce na svém dechu a zkoumání jeho cesty tělem. V praxi byl dech zkoumán při nácviku pokřiků, loveckých povelů a hymny. Dál se bude každým dnem schopnost práce s dechem a hlasem vyvíjet od jednoduchých pokřiků až po opravdový zpěv. A když bohové dají, i vícehlasý zpěv. Co víc, zpěv je vždy doprovázen tancem. Od jednoduchých kreací, kterými se tlupy představily u zahajovacího ohně, se posunou až ke složitým choreografiím. Ještě hodně vody uplyne, než se vše propojí do jednotné harmonie.

Když slunce začalo klesat po nebi, vyrazily tlupy po menších skupinách do lesa na trasu vymezenou důležitými úkoly. V bojových podmínkách závodu uspěla nejvíce červená tlupa Šesti bronzáků.

A když kleslo slunce tak nízko, že se schovalo za les, došlo na vědomostní hry. Tady se ukázalo, kdo si o našem věku, dávnověku zapamatoval nejvíce informací, které zúročil v bodovací hře. Tady se nejvíce uplatnila modrá tlupa Zamrzlých rybářů.

Den první – Shluk tlup                                               

Ranní cesta nás transportovala do dávnověku. Abychom tady přežili, spojili jsme síly a utvořili 4 tlupy. Nyní na tlupy čekají dovednosti a znalosti z dávných dob, které si musí osvojit. Pod dohledem velekněžky Markyty se budou tlupy ucházet o zvolení do vedení. Nejschopnější skupina povede ostatní lidi těžkými i veselými časy.

U iniciačního ohně jsme si navzájem večer představili jednotlivé tlupy a také řemesla, která je třeba zvládnout.

Naši jeskynní stěnomalíři zachytili první den TAKTO…

První noc nás při spánku provázela jasná obloha s mnoha hvězdami.

Členové kmenů shromáždění u ohně si ale předtím vyslechli též dlouhé vyprávění stařešiny:

Nacházíme se na našem území v pradávné době, někdy mezi dvěma tisíci a jedním tisícem let před „vaším“ letopočtem. Budoucí učenci tento věk označí jako „dobu bronzovou“, jedno z období pravěku. Vědění a šikovnost nás lidí totiž pokročily natolik, že jsme se naučili nejen pracovat s jednotlivými kovy (zlato a stříbro jsou známy již drahné stovky let), ale též je slévat ve správném, velice přesném poměru. K výrobě bronzu potřebujeme asi devět dílů mědi a jeden díl cínu. Ovšem měď a cín se málokdy nachází na stejných nalezištích. V naší době tedy vzkvétá čilý obchod s jednotlivými kovy, ale taky s dalším drahým a vzácným zbožím, jako je například jantar, kožešiny, sůl, skleněné korálky…

Bronz se hodí na ledasco – zbraně, nástroje, šperky… Ale při práci na políčku se zatím moc neosvědčil – nanejvýš tak při sečení obilí. No ano, obilí je důležité – pšenice, ječmen nebo proso, ale taky jiné plodiny, třeba hrách a čočku – tohle všechno už umíme vypěstovat. A taky chováme dobytek – krávy, ovce, kozy, prasata, nebo menší zvířata jakou jsou kachny a slepice… S odháněním mlsných myší z úrody nám pomáhají kočky. No a psi, ti nám dělají společnost už dlouho. Od stařešinů známe i báje o stádech mamutů, jenže ti už dávno zmizeli na sever, kde jim je líp, než tady v teple. No aspoň nám tu zůstali jeleni, kterými si občas jídelníček zpestříme.

Bydlíme v protáhlých domech z dřevěných kůlů, rákosí, slámy, hlíny, drnů a dalších materiálů. Aby nám nebyla zima, naučili jsme se vyrábět oděvy nejen z kožešin, ale taky tkané ze lnu nebo ze stříhané ovčí vlny. Nosíme haleny a tuniky s dlouhými i krátkými rukávy, nebo používáme kusy látek obtočené kolem těla, které upevňujeme sponami. Také splétáme šňůry a z kůže vyrábíme opasky nebo krpce na nohy. Někteří muži dokonce okoukali novou módu, takzvané kalhoty… A vše se dá ozdobit čím? No bronzem přece!

Oheň je naším společníkem při mnoha činnostech – přípravě jídla, vypalování keramiky, tavení kovů… V některých kmenech je dokonce posledním průvodcem pozemského života. Ale uctíváme nejen oheň – i další živly jsou pro nás důležité. Země jako zdroj naší obživy a místo, kde jsme po smrti uloženi. Životodárná voda plná ryb, která nás ovlažuje… Vítr, který nese ptáky do dáli a rozfoukává uhlíky hvězd na obloze, které kraluje v noci měsíc a ve dne slunce. Pozorování slunce a hvězd je pro nás velmi důležité, poznáme podle nich příchod každoročních období a řídíme podle nich své životy. Slunci i mnoha jiným přírodním božstvům přinášíme oběti a uctíváme je, abychom se vyhnuli jejich hněvu a nepřízni.

V posledních letech začali na naše osady útočit lstiví nájezdníci. Je pro ně celkem jednoduché okrást nás o úrodu, dobytek nebo pracně pořízené výrobky, protože naše osady o malém počtu obyvatel se stěží ubrání zkušeným a početným zločinným hordám. Velekněžka Markyta předpověděla, že jediná šance je spojit své síly a hordám se postavit společně.  Náčelníci všech čtyř kmenů, které žijí v okolí pramene řeky Nisy, se shodli na tom, že vidiny velekněžky jsou vůlí božstev a že je třeba je poslechnout, jinak nemají šanci. Kmeny se tedy vydaly na místo, které velekněžka označila a pojmenovala jako „hradiště Lumka“. Lumka v jazyce stařešinů znamená „Místo poklidu“. Pod dohledem velekněžky tedy dochází k přestěhování všech čtyř kmenů a budování bezpečného opevněného sídliště, kde budou žít kmeny ve vzájemném souladu, navzájem se od sebe budou učit všemožným dovednostem, a hlavně společnými silami odolají nebezpečí zvenku.

Přestože se kmeny rozhodly spojit své síly, vzniká mezi nimi lehká řevnivost. Velekněžka totiž bádá nad tím, které náčelnici či náčelníkovi předá úlohu vládce hradiště. Sama se totiž chce věnovat svým záležitostem – duchovním a náboženským tradicím a komunikaci s dušemi předků a přírodními božstvy. Velekněžka a její družina proto pořádají klání, ve kterém se projeví, který z kmenů je v různých činnostech a dovednostech nejlepší. Kmeny se předhání v tom, který z nich je nejpokročilejší a nejzdatnější – podle toho dostávají od velekněžky symbolické bronzové hřivny, jejichž výsledný počet nakonec pomůže určit nejvhodnější družinu, která bude hradišti vládnout. Kmeny též souběžně plní jiné výzvy a běžné denní úkoly. Za některé výzvy je možné obdržet osobní či družinové odměny či talismany, které přispějí k dobré morálce či vyřešení některých dlouhodobých úkolů.

Za prvního soumraku se v hradišti Lumka koná posvátný rituál, kterým se celé opevněné sídliště zasvěcuje dobrým duchům a zlí se vyhánějí daleko odsud. zástupci velekněžčiny družiny přinášejí oběti a zároveň symboly čtyř živlů, aby veškerý život na Lumce mohl probíhat v poklidu a v sounáležitosti jeden s druhým, ale i s okolní přírodou. Velekněžka či její družina u posvátné mohyly zasvětí kmeny do způsobu fungování hradiště a všechny čtyři kmeny představí své tradice, které jsou pro ně jedinečné…